Do vypuknutí druhé světové války švédské úřady systematicky odmítaly židovské žadatele o emigraci; společnost byla tehdy ovlivněna protižidovskými postoji a sympatiemi k nacistickému Německu. Do země se tak dostávali jen jednotlivci. Výjimku tvořila skupina zemědělských stážistů a dětský transport z Prahy, který byl vypraven do Göteborgu v únoru 1939.
K obratu v přistěhovalecké politice došlo až v roce 1942, kdy Švédsko přijalo tisíce židovských uprchlíků z okupovaného Norska a Dánska. S příchodem přeživších z koncentračních táborů v roce 1945 vzrostl počet Židů z Československa na dva tisíce osob.
