Ve švédském exilu se mnozí českoslovenští občané hlásili dobrovolně ke službě v československé zahraniční armádě. Největší překážkou však bylo jejich přemístění k bojovým jednotkám. Za nejschůdnější se jevil přesun do Velké Británie, se kterou Stockholm udržoval omezené letecké spojení.
V letech 1943 až 1945 odletěla ze Švédska do Británie jen část ze tří stovek dobrovolníků. Přednost dostávali mladí Češi. Řada z nich se po výcviku ve Skotsku zapojila do bojových operací po boku spojenců.
Povoláni do vojenské služby v exilu: povinnost, nebo volba?
Po vzniku československých vojenských jednotek v zahraničí měli občané v exilu povinnost vstoupit do jejich řad. Vojenská služba se tak stala závazkem vůči republice, ačkoli mnozí se hlásili i dobrovolně – z přesvědčení a odporu vůči nacismu. Čsl. vojenské jednotky přijímaly do aktivní služby pouze muže.
