Po mnichovské dohodě a odstoupení Sudet přijalo Švédsko řadu sudetoněmeckých odpůrců nacismu. První skupina sociálně demokraticky orientovaných uprchlíků dorazila v prosinci 1938, další ji pak následovaly. S rozšířením válečného konfliktu do sousedních zemí přicházeli do Švédska také sudetští emigranti z Finska, Norska a částečně i z Dánska.
Společným jmenovatelem této skupiny byla levicová politická orientace, rozdílné však byly jejich postoje k budoucnosti německé menšiny v Československu. V exilu usilovali o záchranu dalších členů strany, budovali zázemí a zastupovali zájmy německy mluvících Čechoslováků.
