Albert Altschul se narodil 28. března 1918 v Budapešti. Jeho rodinu tvořili o dva roky starší bratr Robert, tatínek Artur a maminka Irene. Všichni členové této židovské německy mluvící rodiny byli občany Československa s domovským právem v severočeském Mostě. Albertův otec byl diplomovaný inženýr chemie a matka překladatelka a účetní. Otec zemřel na rakovinu v roce 1926. V té době rodina pobývala ve městě Kluž v Rumunsku.
(…)
V deseti letech se Albert začal angažovat v sionistickém hnutí. Podařilo se mu dokončit gymnázium a absolvovat jednoleté studium na obchodní akademii ještě před tím, než Židé ztratili možnost získat vyšší vzdělání. Albert se rozhodl, že se vyučí, protože měl v plánu emigrovat do tehdejší Palestiny.
V roce 1934, kdy mu bylo 16 let, se Albert přestěhoval do socialisticko-sionistické komunity v Mostě, kde měla jeho rodina domovské právo. Ve městě se také vyučil elektrikářem. (…)
Matka Irene se v Kluži do roku 1938 živila jako překladatelka a účetní, poté se přestěhovala zpět za rodinou do Mostu.
(…)
Kromě sestřenice Herty Julie Altschulové byla celá Albertova rodina vyvražděna během holokaustu. Albert svou matku naposledy viděl na vlakovém nádraží v Děčíně, kudy projížděl na své cestě do Dánska.
V průběhu roku 1938 získal Albert dokumenty potřebné k emigraci, a to do Izraele a do Anglie. Nakonec tato povolení ale dostali jiní, kteří potřebovali ze země utéct naléhavěji. (…) Albert místo toho získal možnost odjet legální cestou do Dánska, aby se tam přiučil zemědělství. (…) Za tímto účelem získalo povolení ke vstupu země zhruba 550 německých, rakouských a českých Židů. Většina z nich pocházela z Německa a Rakouska.
Albertovi a dalším třem mladíkům bylo 15. března 1939 uděleno povolení ke vstupu do Dánska a německé tranzitní vízum. (…)
Albertův pobyt v Dánsku od března 1939 do října 1943
(…) Albert přišel do rodiny zemědělce Karla Ledegaarda, kterou ještě tvořila jeho žena a syn Nils. Žili ve vesnici Erritsø asi pět kilometrů od Fredericie na Jutském poloostrově. (…) Albert tam pracoval na poli. (…)
(…) Zbylí tři mladíci byli umístěni poblíž, a všichni se tak mohli po večerech scházet. (…)
Albert se zapojil do sionistické skupiny, kde se lidé připravovali na emigraci do Palestiny. Současně byl během svého pobytu v Dánsku členem odboje.
Němci Dánsko obsadili 9. dubna 1940. Jakmile se o tom Albert dozvěděl, okamžitě se vydal zjistit více informací. Cestou ho zastavil německý voják, který se ho zeptal: „Kde jsou Angličané?“ Albert mu německy odpověděl: „Tady jsi v Dánsku, v zemi mléka a medu.“ Naštěstí mohl v cestě pokračovat bez dalšího postihu.
V roce 1941 nebo na jaře roku 1942 vyhledal Alberta policista a nařídil mu, aby se šel nahlásit ke komisaři ve městě Odense na ostrově Fyn. Jednou týdně se bude muset hlásit na policii, aby prokázal, že se nechystá uprchnout. Po pár týdnech již toto nařízení plnit nemusel. Tou dobou začal Albert pracovat v Hanssonově zahradnictví ve vesnici Stige nedaleko Odense.
Albertův útěk z Dánka do Švédska
V roce 1943 Alberta opět navštívil policista, který mu řekl, aby se dostavil ke komisaři v Odense. Albert se v té době angažoval v dánském odbojovém hnutí, a to pod krycím jménem „Knud“. Komisař z Odense mu prozradil:
„Knude, Němci se zítra chystají provést razii, která potrvá nějakých šest, sedm dní. Varuj svoje přátele.“
Albert pochopil, že i komisař je členem odboje. Popadl kolo a vydal se do Erritsø k rodině Ladegaardových. Tam se setkal s plačící paní Ladegaardovou, která mu sdělila, že přítel Hans Fuch byl zajat Němci. Ti se během včerejška objevili i u nich a pátrali po Albertovi. Albert se na nějakých sedm osm dní ukryl v domě učitele. (…)
Albert se rozloučil a patrně zanechal u paní Ladegaardové všechny své věci. Na kole se pak na vlastní pěst vydal přes most. (…) Od jakéhosi muže v baloňáku získal lístek na vlak z Odense do Kodaně. (…) Albert vlakem přejel přes průliv Storebælt na ostrov Sjӕlland. Vystoupil v kodaňské čtvrti Valby a potom tramvají dojel na hlavní nádraží. Tam opět spatřil toho muže v baloňáku, jak přechází sem a tam. Po chvíli se k němu připojil také taxikář.
(…) Albert s taxikářem absolvoval „zběsilou jízdu Kodaní“ až do nemocnice ve čtvrti Bispebjerg. Alberta přijaly sestřičky a dovedly ho k velkému stolu s jídlem. Potom ho vyvedly ven k jinému vozu, který ho neméně zběsile odvezl přes celou Kodaň do přístavu. Taxikář dovedl Alberta do skladu vzdáleného asi sedm osm metrů od nábřeží, kde se ukrývali po zuby ozbrojení Dánové. Pouhých 75 až 100 metrů od nich hlídkovali dva němečtí vojáci. Pochodovali sem a tam, a když se na sebe otočili, aby prohodili pár slov, využil Albert příležitosti a vběhl do již čekající rybářské lodi. V ní už byli tři další uprchlíci.
Poklop se uzavřel a přes registrační číslo lodi někdo přibil prkno. Vojáci museli údery kladiva slyšet. Loď vyplula směrem ke Švédsku. Jakmile se ocitli v mezinárodních vodách, vyvěsili dánskou vlajku a otevřeli poklop. Albert uviděl, jak se k jejich lodi přibližuje německé válečné plavidlo. Ve stejnou chvíli se na obzoru objevila i švédská vojenská loď, což Němce přimělo otočit se zpět směrem k Dánsku.
Albertův pobyt ve Švédsku po útěku přes Öresund
Dne 9. října 1943 dorazil Albert do švédského městečka Barsebäck, kde ho uvítal švédský voják. Na druhý den ho vyslýchala švédská i dánská policie, která se ten den ve Švédsku vyskytovala. Zjišťovali, z jakého důvodu přijel do Švédska. Albert policii vylíčil své plány na emigraci do Palestiny.
(…) Když přišel do Švédska, neměl u sebe platný cestovní pas. (…)
„Cizinec podstoupil lékařskou prohlídku a policejní výslech. Dále obdržel přídělové lístky na chléb, máslo, maso a tabákové výrobky. Byl bez platného cestovního pasu a měl u sebe 38 dánských korun.“
Téhož dne či o den později byl Albert převezen do Ruterova penzionu ve vesnici Diö. V penzionu zůstal až do března 1944. Dánská ambasáda mu hradila stravu a ubytování a každý týden navíc dostával 9 švédských korun na další výdaje. (…)
Od roku 1943 do 1. července 1946 pracoval v zemědělství a v zahradnictví. (…)
V polovině roku 1946 získal Albert dočasné zaměstnání jako opravář elektrického vedení v elektrárenské společnosti Sydsvenska Kraftaktiebolaget, kde měli nedostatek pracovníků. (…)
Později se Albert i s rodinou přestěhoval do Stockholmu a 24. srpna 1954 začal nastálo pracovat jako elektrikář. (…)
Založení rodiny
Moji rodiče se poprvé setkali v roce 1946 během oslav Valpuržiny noci (pozn. překl.: obdoba českého pálení čarodějnic). Maminka se do Švédska dostala 28. dubna 1945 díky Bílým autobusům Červeného kříže, a to přímo z koncentračního tábora Ravensbrück.
Albert a Pola se do sebe okamžitě zamilovali. Oba chtěli založit rodinu a tím obnovit tu, o kterou přišli. Zasnoubili se 14. července 1946 a 6. října toho roku se vzali. (…)
Měli spolu tři dcery a díky nim i sedm vnoučat a dvanáct pravnoučat. Po všech životních ztrátách bylo pro Alberta a Polu důležité mít zase velkou rodinu.
Albert zemřel 26. května 2007 obklopen svými nejbližšími. Bylo mu 89 let. (…)
PŘEKLAD ZE ŠVÉDŠTINY: Natálie Černá
